Re: Genderová deziluze

Ahoj vespolek,

já mám i jako chlap kliku, že pracuju ve společnosti, kde je normou přijímání různých pracovních stylů (diversity a inclusivity) a v důsledku toho je i docela genderově vyrovnaná (mám v řetězci "velení" na pobočce dvě šéfové, jednu z nich přímo nad sebou - príma, občas si dělá legraci, jestli nejsem ženská, když dělám n projektů zároveň). Máme spíš problém, že na technických pozicích nemáme ženy.

Ale genderový problém začíná (a nejen genderový, ale obecně rodinný), když prostě musíte na nějakém projektu dělat 2-3 hodiny přesčasů denně a často je třeba zůstat neplánovaně v práci do noci. Jiné projekty nejsou, je krize... A tohle prostě nutně vyžaduje dělbu úloh v rodině, oba to dělat nemohou.

Zase je to české specifikum, manageři z ciziny nad tím kroutili hlavou, souvisí to s českým pracovním stylem (nepravidelná práce), s českým stylem řízení (neplánovitost managerů, ale hlavně obchodníků, přesun odpovědnosti na podřízené, nevedení dokumentace, nedodržování smluv, termínů a kvality ode všech, hlavně partnerů a dodavatelů), s českým přístupem (bezohlednost na pracovišti - řešení telefonátů od stolu, hlasité konference u stolů - často plodné a kreativní, protože se do nich zapojí všichni znalí a potřební, ale ostatní nemohou pracovat; hlasitá muzika ze sluchátek; používání open-space, krácení nákladů na telefony, které nutí volat od stolu atd...; nesmyslné prostory pro dodavatele na projektech - sezení na rohu stolu i týdny a pod., stěhování každý den...), nucení pracovat doma (přes den i večer), očekávání reakce na mobil i večer a o víkendu...

My jsme křestanská rodina, vyrostli jsme v prostředí (konvertovali jsme v 18 letech), kde se na děti ve školce hledělo jako na odsouzeníhodné odkládání, domácí škola byla vrcholem správné péče, ale žádalo se také, aby byl otec často doma, aby mohl "zkrotit" děti a vynutit úctu k manželce atd.

Realita byla podobná, ale jiná - obě děti měly problémy, které školka nezvládala, jedno bylo hyperaktivní, nakonec našlo speciální školku pro tyto děti, ale považovali je tam stejně za svým způsobem "blbečky" (nás taky) a navrhovali zvl. školu, dnes je na gymplu. Náprava poruch znamenala 4 roky 3, pak 2 hodiny domácí práce skoro denně. Druhé dítě mělo řetězové angíny, má středně vážnou poruchu imunity, ještě v první třídě měla 60% zameškaných hodin, dnes 20-30% od 4,5 do cca 8 let měla příspěvek na péči. Škola dětí obecně počítala s domácí prací rodičů s dětmi.

Návrat ženy do práce po 13 letech je samozřejmě problém, počínaje práce na počítači (tehdy byly terminály...) a jen na 50% úvazku (děti min. 4x měsíčně doktoři atd.) A i to šéfová ženy zneužívá, dávají jí práce tak na 6 hodin, přenáší na ní svoji zodpovědnost i pracovní dobu, počítá, že místo školení ji věci naučím atd...

Myslím si, že problém je v řadě oblastí, to, že CR má největší reálnou pracovní dobu je jen jednou z nich. Podpora půlúvazků, podpora domácí péče, rovnost mezd, podpora střídání rodičů při péči o děti (RD, paragraf), hlídání zaměstnanecké pracovní doby ze strany vlády atd.

Osob