Nedůvěra v lékařský postup a názor druhého odborníka

Tak máme po ORL vyšetření jiným lékařem, s jinou dg a naprosto rozdílným přístupem. Popisovala jsem zde mé rozčarování nad rychle naplánovanou "operací", pro kterou se rozhodla lékařka na oddělení ORL v naší nemocnici. Od prvního problému s uchem u dcery uběhl měsíc, ona už zhodnotila, že mandle musí ven. Dále konstatovala, že má dcera oboustranný chronický zánět v obou uších a vysmála se mému dotazu, zda není jiné řešení, než narkóza, dvoudenní hospitalizace a vyjmutí mandle(plus propíchnutí a vyčištění obou uší). Termín zákroku měla v diáři dřív, než mi stihla vysvětlit, o co jde, než jsem se vzpamatovala, byla jsem venku ze dveří, se žádankou o předoperační vyšetření v ruce. Dcera nikdy vážněji nestonala, jednalo se o první zánět středouší, nebyla často nemocná.
O dva dny později jsme zašly s dcerou k místnímu specialistovi, ke kterému jsem chodila ještě já, když jsem byla na ZŠ(čili praxe dlouhá). Jeho závěr byl hnisavá rýma a předepsal kapky do nosu. Vyšetřil dceři uši, udělal tympano, jeho závěr byl jiný. Žádný zánět dcera v uších nemá. Pokud problémy s rýmou budou přetrvávat, doporučil imunologii(kde má dcera kartu)a pak teprve by zvažoval odstranění mandle. Navíc měl velice milý přístup k nám oběma. Sdílím jeho názor, že lékař nenutí nějaký postup, jelikož zodpovědná osoba je rodič. Lékař vyšetří, informuje, navrhne možnosti.
Jak je možné, že někde to jde a jinde ne?
Konzultujete závěry vašich lékařů ještě s jiným odborníkem, nebo svým specialistům důvěřujete?
Jde v nemocnici o obložnost lůžek, nutnost mít dostatek lékařských výkonů, nebo je problém v nedostatku kompetentního personálu?