gigo

todle přesně byl můj syn, narozdíl tedy odtoho, že nebyl nedonošený.
První antb dostal dvě hodiny po porodu - nalokal se zkažené plodovky a hodinu po porodu přestal dýchat a musel na intermediární do inkubátoru - zánět plic.
Do roku měl antb asi 6x, furt teploty, kašle, sedali na průdušky a ač jsem ho hlídala, bydleli jsme se dvěma staršíma dětima, které samozřejmě domů bacily nosily.
V té době se imuno tolik ještě neřešeli, ale chudokrevnost se s náma vlekla, až o jeho šesti let.
Ve dvou nastoupil do školky a když byl nemocný, tak to stálo za to, přestal skoro jíst a železo měl v háji skoro pořád. Jen jsme ho vykurýrovali, už se mi nezdál, furt chtěl kakao, testy na železo OK, během týdne něco chytil a železo už měl na minimu, děs.

Pak se to zpravilo a kolem toho čtvrtého roku, než se narodila ségra to docela šlo - měl jen spálouše. Od narození dcerky, ale zase hrůza v podstatě až teď do těch 7,5, kdy jsme dostali na imunitu na alergo. Teď bereme půl roku a museli nechat vyndat nosní a zmenšit krční mandle.

Antb 4x za rok žádná křeč, šíleně vysoké teploty a neustále nějaký hnusný baci :(. Já byla jako malá taky hodně nemocná, ve školce a pak až tak do čtvrté třídy, ale te´d jsem OK, jsem nemocná max 1x za rok a to ještě mám spojené s astmatem, ale prostě už vím, co mi dělá zle a když se necítím, tak se začnu dopovat. U syna je ten problém, že on dycky odpadne třeba během půl dne nebo přes noc, z ničehonic 40°C horečky, tak to měl dycky.

Takže tě plně chápu, držte se, někdy je to strašně ubíjející, jediné, co bylo u nás dobré, že syn je hrozně hodný, když je nemocný.