Krize středního věku

Taky jste měli někdy pocit, že už vás nic pěkného nečeká? Jen samé povinnosti? Přesně tenhle pocit mám poslední dobou - je mi čtyřicet, mám tříleté dítě, které začíná pomalu odrůstat. Ten první "drajv" natěšenosti z mateřství už je pryč, všechno se sklepalo do stereotypu. Navíc budu časem řešit i své pracovní uplatnění a to nevidím moc růžově - malé město, málo pracovních příležitostí.

Podotýkám, že klinickou depresi nemám, koníčky taky nějaké mám, to samé známé.
Je to spíš takový ten pocit, že ted už mě čekají jen samé povinnosti a přibývající roky. Nevím, jak líp to popsat.
MOžná to hodně souvisí s tou čtyřicítkou, možná tápání při hledání směru kam se v životě vydat - práce atd...možná je to tak trochu i "vyhoření" z MD.


Taky jste tak prožívaly nějaké životní období? Nebo přímo čtyřicítku?