No hlavně bych se pokusila...

... přijít na to, PROČ je smutná, pláče atd. Stalo se něco (někdo ji zlobil, něco ošklivého řekl apod.)? Pokud ano, snažila bych se s dítětem promluvit, co v takových situaíach dělat, jak se případně bránit apod. Zároveň bych se zeptala učitelky, zda se něco přihodilo a co. (Stejně přece z počátku člověk s učitelkou komunikuje při předávání dtítěte víc, aby zjistil jak si dítě zvyká).

A jestli je to "jenom" kvůli tomu, že až teď jí došlo že to bude takhle pořád (bude chodit do školky každý den kromě víkendů), tak bych si s ní také o tom promluvila . jako že ona chodí do školky, kde si hraje s dětmi a učí se zajímavé věci, a rodiče zas chodí do práce. Že doma by nemohla být sama a u rodiču v práci taky ne, stějně by se tam nudila.

Tak nějak podobně jsem to před rokem říkala mladšími synkovi, když začal chodit do školky. On se původně taky těšil, ale pak měl podobné výkyvy jako Tvoje dcerka, že byl najednou smutný... Ale rychle se to poddalo.

S tím volnem to bych zvážila dle situace - jestli máte vyloženě volno a čas (nemusíte nic jiného vyřizovat apod.) a chtěli byste podnikat něco s dcerkou, tak proč ne? Dá se jí to tak i vysvětlit - že má máma (táta) výjimečně volno i jindy než o víkendu a že ona, jestli chce, může mít "volno" taky - dala bych jí na výběr. Musí být ale jasné že je to výjimka.

JO co u nás bylo dobré - u obou kluků jsem zpočátku zůstávala chvíli v třídě - u toho mladšího loni to bylo vyloženě tak, že při loučení u dveří třídy brečel (asi to pro něho byl moc velký "předěl" - máma tam, já tady - buuuu ), ale když jsem se zula a šla dovnitř, on mi ukázal jak a s čím si hraje atd., tak za 5-10 minut jsem mohla odejít, normálně jsme se rozloučili a vše bylo v pohodě . No a po prvních pár dnech už nebylo potřeba praktikovat ani toto přechodné "opatření" !

Výhodou na tom je i to, že člověk sám pozná školku trochu zevnitř. Myslím že by to dnes dle individulní domluvy s učitelkou mělo být možné v každé školce.