Re: Domluva s rodinou

U našich tchánovců hrajeme hru na hodnýho a zlýho policajta. Já jsem ten zlej (nerada, ale někdo u nás tuto roli bohužel hrát musí).
Když nepochodí sám manžel, nastoupím já se svou reputací té zlé snachy, která dělá věci po svým, a mně do očí neodporují. Pak akorát frflají do telefonu manželovi, ale to už je "v pohodě".
Rádi bychom, aby tam fungovala normální komunikace (protože třeba u mých rodičů to je bez problémů), ale bohužel nefunguje, takže všechny běžné věci se tam řeší takhle blbě "silou", ačkoli jinde není problém. Týká se to zejména toho jak žijem, vesměs naprostých prkotin (že nemáme televizi, že neposloucháme Karla Gotta, že neposazujem kluka od půl roku na nočník, že jsem kojila dýl jak dva měsíce), ale normálněš říct "takhle nám to prostě vyhovuje" nestačí, tak se hranice musí někdy vymezovat jasněji