V slzách do školky

Dobré ranko,

cítím se dneska pod psa! Od ledna začal starší chodit do školky. První tři týdny byly fajn, pak jsme byli na týden u našich, následující týden celkem ušel, ale po víkendu přišel každodenní vyčerpávající pláč, ted´ byl kluk týden nemocný a týden měli prázdniny a dneska jsme šli opět s hurónským řevem. Co jsem ho probudila tak mi se slzami v očích říká proč tam musí jít, když je nám spolu doma dobře, budeme si zase hrát atd.. Snažím se ho motivovat, že ve školce má kamarády a to má, jsou tam všechny děti, se kterýma si zvykl hrát na ulici už dva roky před školkou, jejich maminy jsou vesměs všechny v práci a tak všechny děti ze třídy zná. Jsme malá vesnice a z 20dětí je jich 14 z naší ulice.Učitelky jsou fantastické, každý týden mají nějaké téma (doprava - vyprávějí si o dopr. prostředcích, stavějí cesty i s funkčíma semaforama, učej se značky nebo měli téma voda - malovaly a ukazovali si obrázky rozličných vodních živočichu, vyráběli je ze všeho možného, zkrátka každý den nějaké dobrodružstí) líbí se mi to i doma jsem se snažila mít na každý den pestrý program.
Mimiňák usnul a mě se honěj hlavou myšlenky, proč toho kluka vlastně do školky dávám???...jako on se vždycky zdál být hodně společenskej, nestydí se, rád chodí na návštěvy a tak jsem si myslela, že ve školce bude ve svém živlu. Ale on není. Když odejdu, hraje si, ale několirát za den se rozbrečí, že se mu stýská. Jsem doma s mladším, když jsou doma oba, je to sice frmol, ale já jsem dvě děti po sobě chtěla a ted´ si nějak neumím oduvodnit, proč bych ho měla přes jeho nevoli do té školky dávat.......

Achjo... tak jsem se vypsala a stejně mi není líp asi se dám na .