Re: Báli jste se v dětství rodičů i kvůli minimálním prohřeškům?

klíče jsem taky neztratila.....tak já díky tomu, že jsem viděla, co táta dělá bráchovi, když "zlobí", tak jsem se snažila nezlobit vůbec...
další historka - sedím si tak na záchodě, najednou tam vletěl brácha a zamkl se před tátou, honil ho s páskem
další - měli jsem byt průchozí dokola, táta zase jednou bráchu honil s řemenem v ruce, nakonec mu přirazil nohu do dveří, brácha měl pochroumaný kotník...pak ho samo ještě zbil na zemi, když už brácha nemohl běžet....
a když bylo bráchovi asi 18, byl už větší než táta, tak jsem čekala, kdy se do sebe pustí, brácha vždy trpně držel a přečkal to.....kdyby se začali rvát, tak ho táta snad zabije...

ale dobrý, žiju, jsem celkem v pořádku, z velmi velmi nízkého sebevědomí mě vyléčil manžel a děti nebiju....
jen je odmítám nechat samotné s dědou, protože ač se k nim chová hezky, vím, co v něm je a nevím, kdy mu zase rupne v bedně....