Re: Báli jste se v dětství rodičů i kvůli minimálním prohřeškům?

Já jsem naše dlouho respektovala, věřila jsem, že je to jen pro mé dobro a že jsem opravdu nemožná a jen jim přidělávám práci a starosti. Vlastně se to se mnou táhlo. Když jsem zjistila, že jsou rodiče, kteří na lecčím mávnou rukou a řekla jsem to mámě, zeptala se, kdo konkrétně a když jsem řekla kdo, tak jsem slyšela akorát "nojo, kráva tlustá s tím jejím ukecaným ožralou (máma má podobné charakteristiky na každého), když holt je jim všechno jedno i to, že jim z dětí rostou blbci, grázlové a že jim demolují byt, tak oni se s tím shledají". A já jsem si pak myslela, že ti konkrétní rodiče jsou opravdu v pohodě jen proto, že jim na dětech vlastně nezáleží a ještě jsem spolužáka litovala, že nemá řádnou výchovu.
Dost dlouho jsem si i myslela, že budu podobná Když se ale narodila dcera, zjistila jsem, že k ní mám vztah, který prostě absolutně neumožňuje nějaké průpovídky o blbcích, nemehlech a podobně. Tak jsem nějak zpětně přehodnotila i své dětství.