Re: Báli jste se v dětství rodičů i kvůli minimálním prohřeškům?

Bála jsem se matky.
Mlátila mě hlava nehlava, rukama, tyčkou od vysavače, smetáčkem (malým), když měla mlátící záchvat, třískala mě po hlavě tak dlouho, dokud ji nebolely ruce.
Moje první vzpomínky na útlé dětství jsou jen bití. Jen jednou mě zbila před otcem, když mě nadavovalo ze špenátu a ona mě fackama nutila to sníst až jsem se pozvracela, to si pamatuju že ji otec po následné hádce tak žduchl až spadla na zem, on pak odešel a následovala scéna s fackama a řvaním že za to můžu já. Od té doby mě nikdy nezbila před ním.
Byla jsem hodné a bezproblémové dítě. Dostávala jsem za naprosté kraviny a prakticky za kdeco.
Matka byla modelová vyděračka. Zmlátila mě, pak mě chtěla přitáhnout na klín a lstivě se mě ptala Chtěla bys jinou maminku? Po mé odpovědi že jo následoval další výprask (byly mi tak tři nebo čtyři...)
Byla jsem živná půda pro následné týrání manželem, což se taky stalo - plynule z jednoho psycha jsem utekla do druhého - a tím jak jsem nesnášela hádky, jsem došla ke druhému extrému...
Dneska si matka hraje na babičku z Boženy Němcové.