Re: stokrát nic umořilo osla, aneb malý výletek

My se zitra chystame zdolat himalaje - jdeme na VYLET! Planuju tak 3-4 km pesky. Bude to adrelanlin. Syn ma ted sverepy (znacny eufemismu) obdobi, ktery se kazdym dnem stupnuje (jsou mu 2 a 2 mesice, utesuju se tim, ze se to ve 3 letech zlomi a bude s nim mozna konstruktivni domluva )

dnes jel s partnerkou na odrazedle nakupovat do alberta, ktery je od nas tak 100 metru.
moje jinak povetsinou trpeliva, neohrozena a usmevava zena se vratila s orosenym celem, u dveri vydechla "pod mi pomoct" a dodala jen "zachranil me blikajic nakladak" (syn se prestal ubirat vlastnim smerem a nechal se milostive vysadit "na kone", dovolil partnerce, ze muze odrazedlo nest - aby na ten nakladek poradne videl).

kdyz se sejdeme nekdy venku vsichni - i s detma me sestry, je to brutalni. mam pocit, ze jsme nejhlasitejsi, nejproblematictejsi, nejkomplikovanejsi skupinka s detmi na celym sidlisti

a jako provokace pak cela zchvacena potkam u vchodu (kdyz si pripadam jako vitez, ze jsme se tam dopachtila) sousedku se stejne starou holiccou jako je muj syn, kterak jde sporadane s maminkou za ruku - a takhle je vidam casto. utopie? ne, normalne to nekde funguje