Byli jsme předevčírem s čerstvě šestiletým synem u zápisu v místní ZŠ. Nijak zvlášť jsme to neprožívali, nechtěli jsme ho znervózňovat, nebrali jsme to jako něco, co může zvládnout nebo nezvládnout; prostě je mu šest a v září půjde do školy, tak ho tam jdeme zapsat, školu si prohlédneme, pohovoříme s paní učitelkou.
Hecovala ho učitelka ze školky, že je šikovný, a že se tam předvede... (a on ne, introvert, se spíš šprajcnul :)) Nechtěl ani říct, jak se jmenuje, ale na vyzvání krásně přednesl básničku a pak už jakž takž spolupracoval. Ale stejně mi to přišlo jako přijímačky: pojmenuj barvy a tvary, spočítej pastelky, řekní, kde je jich víc a kde míň, kde je vpředu a kde vzadu, levá, pravá, řekni pohádku, zavaž si tkaničku, opakuj po mně, napočítej do... Určitě by to šlo zaobalit do nějaké hry... mně tedy nevadí, že se synek nepředvedl v celé své matematické genialitě, ale byl z toho mírně otrávený, a byl tam kluk, který ze sebe nedostal ani slovo.
Paní učitelka hbitě odhalila jeho slabé stránky (ty tkaničky, logopedické nedostatky, držení tužky), uznala ho schopným školní docházky, dala mu pár školáckých výtvorů a šli jsme papírovat do ředitelny.
Napadlo nás (ale neměli jsme odvahu si z nich tropit žerty

), že jsme to mohli absolvovat ještě jednou se čtyřletou dcerou, ona by to zvládla taky + mluví a tužku drží líp
Jaké dojmy máte ze zápisu vy? Měli jste někde zápis takový, že se děti vyloženě nadchly? Mělo to nějakou kreativní nebo dobrodružnou podobu, angažovaly se tam školní děti...?