Re: Ranní hádka

Alixo, tak jednoduché to není. Já se třeba snažím od počátku, aby můj muž poklízel alespoň po sobě (odnesl talíř od stolu, použitou skleničku dal do myčky, hodil špinavé prádlo do koše na prádlo, když našlape bahno z venku, aby to smetl - chodí hodně do lesa, fakt je toho kupa i po baráku), ale marně. Prostě když ho o to požádám, tak to s kyselým ksichtem udělá, jinak ne. Není přesvědčený o tom, že to mám udělat já. On si myslí, že se to nějak udělá samo. Nenaučila jsem ho to. Někdy mě z toho přepadá čiré zoufalství, je strašný bordelář. Hází věci po zemi, ve skříni má chumel, nemá cenu to ani žehlit, on to rozhrabe. Zhoršuje se. Za svobodna to nedělal, uklízel (i uvařil, vytřel), pak se narodily děti a nějak se to začalo celé zhoršovat. Teď je na zabití. Domluvit se s ním nejde. Jen pohádat. On se prostě rozhodl, že když mi to vadí, tak si to mám řešit já. Nehne s ním nic. Doma nedělá NIC. Plus dvě děti po něm, které prostě k úklidu donutí jen řev, + pes věčně plný klacíků, listí a písku z lesa... Já jsem na mrtvici. Bordel doma mít nechci, pořád za nima chodit a vyžadovat úklid, nereálné, končí to hádkou. Uklízím sama.