Prošla jsem si diskuzi. A vidím, že zásadní problém je v zaměňovanání "učivo" a "obsah pracovních sešitů". Dítě si PO NEMOCI má doplnit učivo. Pokud je mu lépe a rodiče nechtějí, aby toho pak bylo tolik, MŮŽE si doplnit už během rekonvalescence. Jenže to neznamená, že udělá všechny stránky pracovního sešitu a přečte každé písmenko ve slabikáři. Jediné, co dává smysl, je psaní, ale zase nemá smysl, aby denně psalo víc než třeba 2x 10 minut, protože pak už to ztrácí efekt.
Co se týče slabikáře (my např. ještě nemáme dokončenou Živou abecedu a to jsme oproti plánu o 2 týdny napřed), tak žádné dítě ve škole nečte všechno. Tam je jich na to 25 - 30. Takže vůbec nedává smysl, aby to jedno dítě dělalo samo. V Živé abecedě je dobré, že je dost zábavných cvičení na procvičení, toho samotného čtení je tam tak akorát. Slabikář už je poskládaný jinak a když dítě bude umět písmena a slova, co má umět, je úplně jedno, jestli čte ze slabikáře.
No a matematika totéž...proč by mělo dítě dopisovat 10 stran pracovního sešitu, když je podstatné, jestli umí, co na těch 10 stránkách je? Ve škole je to z 90 % o tom, že to to dítě prostě opisuje, dělá se společně, reálně každý vypočítá sám 1 příklad na tabuli a sotva 1 cvičení v pracovním sešitě.
Takže já rodičům nemocných dětí dávám buď pracovní listy, nebo pracovní sešit, ale nikdy ne vše, co jsme dělali, když si přijdou osobně, tak jim maximálně shrnu, co má dítě umět. Když vím, že je dítě v něčem slabší, tak dám z toho těch cvičení víc (takže někomu nacpu víc psaní, jinému víc čtení, jinému víc matematiky), prvouku jim cpu jen v případě hodně dlouhé nemoci.
Na to, aby dítě nezvládalo, nepotřebuje být nemocné, takže stejně jedu diferencovanou výuku. Když pak dítě po nemoci něco neumí, tak má prostě dočasný individuál. Proč by na něj musela třída čekat?
Bohužel, pojmy učivo a obsah pracovních sešitů často nerozlišují ani učitelky, takže pak holt místo šetřícího režimu nastává období zvýšené zátěže, aby dítku při návratu do školy náhodou nějaké cvičení nechybělo

.