Nemám chlapa (a možná už mít nebudu)

To není stěžování si, ale holé konstatování. Před šesti lety jsem se rozvedla a zůstala s dětmi sama a od té doby jsem chlapa neviděla ani z rychlíku, jak se říká. Zkrátka, kde nic, tu nic. Jde o to, že ve svém věku a zkušenostma už preferuju kvalitu nad kvantitou a mám určitá kritéria (povahová), která musí potenc. partner splňovat. A tak nehledám. Beru to tak, že pokud něco má příjít, tak to příjde a pokud ne, tak to pal čert. Zajímalo by mě, jak tuto situaci vidí ženy (klidně i muži) na Rodině.
Jde o to, že možná už žádný chlap (milenec) nikdy nebude, neboť pod cenu jít nehodlám a mám určitou představu o partnerství, která je možná utopistická, ale je moje. Nechci být jen milenka (a doma má manželku) nebo milenka (milenek má několik) nebo milenka (protože potřebuje ženskou na sex, ale na nic jiného ne).
Jak to vidíte vy? Přijaly byste fakt, že možná už nikdy nic nebude, protože nikdo vás nebude hoden a vy si budete chtít zachovat svůj úroveň nebo raději volily cestu fyzického vztahu bez hlubšího významu.
P.S. jeden chlap se mi teď fakt líbí, ale ten má manželku, takže nic.