Re: Nepřiměřeně drahý dárek

Libiku - fakt jsi nosila hnusný boty? Jednou mě manžel zatáhl do nějakých oděvů a strašně se mu tam líbil kabát - pro mne. Mně se nelíbil, ale aby teda viděl, že mi nesluší, tak jsem si ho oblíkla. Cítila jsem se v něm strašně, jemu se to líbilo. A prej - tak ho bereme. V tu chvíli jsem si představila, jak budu hledat denně výmluvy, proč si ten kabát nechci na sebe vzít a bylo mi mdlo. Tak jsem jen řekla - ne, já ho nechci, nelíbí se mi. Ale on byl drahý a manžel došel k závěru, že ho nechci kvůli penězům a nebyl ochoten připustit, že ten kabát na sebe fakt nikdy nevezmu. Došlo to tak daleko, že v obchodě byla scéna jak v italským filmu a já nakonec popadla peněženku a doslova z obchodu utekla. Snad týden jsme spolu nemluvili a on nebyl schopen pobrat, že ten důvod bylo to, že se mi nelíbil. Nakonec když se uklidnil, tak jsme byli vybírat bundu pro něj a já vybrala záměrně tu, o které jsem věděla, že jemu se líbit nebude. A pořád jsem ho přesvědčovala, jak je ta bunda krásná, jak mu sluší a viděla jsem, že jeho pocity jsou stejný jako moje u toho kabátu. Ke scéně nedošlo, odešla jsem včas. Ale u auta jsem mu řekla - jak se ti to líbilo? Víš jak mi tenkrát bylo? A jak jsi navíc na mne řval? A od tý doby se to už nikdy neopakovalo. Až tehdy pochopil.