Literární velikáni, které nelze číst

Možná už tady podobné téma bylo, ale pojďme se teď pobavit literárními velikány, které nejste schopni ocenit, nic vám neříkají...a říkat by měli.

Za mě:
č.1 Odysseus Jamese Joyce- kniha,která je pro mě jako prsknutí špaget do koutu na benátském bienále, u které je nápis...Bez názvu.

Našla jsem k ní výborné recenze z inťoušského webu:

Joyce jako by vůbec nezajímalo, že to, co ze svého nitra v okamžitých, prchavých asociacích vypouští na papír, má snad taky někdo číst.

Ha! Co říci, tato kniha to je interpretační a desinterpretační kretenský labyrint. Lze ji interpretovat mnoha úhly pohledu a vlastně pokaždé se trefíte a zároveň má člověk vzadu v hlavě, někde skrytě, pocit, že je úplně vedle.

Takzvaný stream of consciousness. Chrlíte na papier všetko, čo vám práve lezie z lebky. Alebo z inej časti tela, len ten papier by mal byť mäkší a aspoň štvorvrstvový.

Č.2. Alenka v říši divů: Dycinky jsem měla dojem, že autor právě požil a nebo si šlehnul trošku koksu. A hádám, že jsem nebyla moc daleko od pravdy.

č.3. Marquez a cokoliv od něho: No tady asi narazím na odpor, protože ten je oblíbený. Některé scény z jeho knih se mi vypálily do mozku a nejdou pryč. Magický realismus si představuju jinak.


č.4: Coelho: Přečetla jsem tři knihy a nějak jsem tam nenašla ty hlubiny, ze kterých byli všichni ti recenzenti a kritici unešení.

Co vy a vaši literární velikáni. Přiznejte se, kdo jste toho Odyssea četl až do konce. Ale po pravdě A kdo ho kam zvládnul..schválně.