Přidat odpověď

Já se přidám k holkám, které radí jiné vlastní bydlení. V podstatě neznám dvougen. rodinu, která by spolu žila dobrovolně, jen proto, že by všichni chtěli. Vždycky je to kompromis a zvolené nejmenší zlo. Ať už je důvodem nedostatek financí na samostatné bydlení, nemoc v rodině či cokoli jiného. Dobré vztahy jsou fajn základ, ale každodenní soužití je mnohem náročnější, než krátká návštěva.
Žili jsme mými rodiči 5 let a nebylo to nic moc. Bytové jednotky byly sice samostatné, ale vchod společný, taktéž na zahradu se dalo jít jen přes byt rodičů. Bylo mi nepříjemné, že babička "vítala" každou moji návštěvu, komentovala nákupy, dle ní časté sprchování atd., nemohli jsme si pořídit žádná zvířata. Když jsme se pustili do stavby, vztahy se výrazně zhoršily, rodiče brali naši snahu osamostatnit se jako nevděk.
Byla jsem opravdu šťastná, když jsme se stěhovali. Po pár měsících se vztahy upravily a byly mnohem lepší než v dobách, kdy jsme bydleli společně.