Přidat odpověď

řeším teď to samé. Máme velký dům s obrovskou zahradou a po půl roce máme konečně kupce . Od narození jsem bydlela v bytě a rodinný dům jsem považovala za skvělou věc. Teď v něm žiju 2 roky a šílím. Manžel je absolutně nepraktický typ, nic neumí opravit, na všechno musím volat řemeslníky. Dům má už 15 let, tak leccos je třeba opravit. Zahradu sice občas posekal, ale upravit zahradu už časově nezvládal( stromky, keře, plevel ). Není to jeho chyba, prostě jsme nevěděli, jaké to je bydlet v baráku. Navíc opravdu všude se musí jezdit autem, není se kam jít projít atd. Já jsem na mateřské a celý den nikoho nevidím ani z okna. Když jsem bydlela v paneláku, slyšela jsem lidi kolem a bylo mi to příjemné, necítila jsem se prostě sama.