Přidat odpověď

Nebydlíme sice v satelitu, spíš v nové zástavbě malého městečka za Prahou. Autobusem jsme na pražském metru za 15 minut. Má to svoje výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je prostor – myslím prostor v domě. Každé dítě vlastní pokoj, každý rodič vlastní pracovnu. Osobně se nemůžu nabažit vlastní travičky bez psích exkrementů – to je prostě nádhera. Školky školy - do školky se dostal předškolák, malá se dostala až teď po roce. Pokud by byl ještě jeden mladší sourozenec, malá by se dostala asi zase až jako předškolačka. Matky a mateřské prostě starší dítě neumístí. Školu mám místní, celkem dobrou. První stupeň 5 minut pěšky kolem několika rodinných domků a přes kopeček (děti to chodí samy), druhý stupeň 10 minut pěšky. Doprava do Prahy není špatná, pokud člověk pracuje někde na naší části řeky. Manžel bohužel cestuje hodinu a čtvrt, protože má práci na druhém konci Prahy. Trochu ho to unavuje. Autem by si to zkrátil, ale jen mimo špičku – čili musel by jezdit hodně brzy ráno, někdy po obědě a pozdě večer. Celkově si ale myslím, že děti tady mají krásný život, s Prahou se to vůbec nedá srovnávat. Hlavně sociálně. Děti tu udržují mnohem živější vztahy, snadno se spřátelí, často se navštěvují. Lidé tu mají převážně rodinné domy – někdo nový, někdo starý, děti přeběhnou někam k sousedovi na zahradu a jsou úplně happy. V městečku to žije, minulý pátek jsme byli na čarodějnicích, dítě tam potkalo snad deset kamarádů, hodinu jsem o něm nevěděla. Mám dojem, že tu vidím méně patologických jevů - žádné drogy, žádné herny, málo hospod, víc zeleně. A nevím, jak je to možné, ještě jsem tu nepoznala osobně žádné dítě bez táty. Určitě se tu lidé taky rozvádějí, ale kolem mě nikdo takový není. Ráno ve školce -samý otec. Sumasumárum - jsem tu moc spokojená, do Prahy bych se nevrátila.