Přidat odpověď

Ten tvůj příklad: Tak to je naprosto racionální způsob chování a "šikovnému" tleskám. To je fér postup.

K tomu, že by se o rodiče neměl starat jen jeden: Ono je to samozřejmě tak, že když zůstanu v domě rodičů, ušetřím peníze za pořízení nemovitosti (dokonce i kdybych vyplácela sourozence, tak mám nižší počáteční investici), dům sice může být v šíleném stavu a potřebovat investice, ale to může potřebovat i libovolný jiný, který si koupím (vyhlídka na mou aktuální budoucnost), budu muset řešit denní vztahy s rodiči a riskuju spory s nimi, na druhou stranu budu mít servis "babiček a dědečků", jednou budu o rodiče pečovat nejvíce ze sourozenců (jak náročné to bude dopředu nikdy nevím) a musím vzít v úvahu, že sourozenci budou chtít rodiče navštěvovat a budou se vracet jako do "rodného domu". Naopak ten, kdo si pořídí vlastní bydlení, bude muset na začátku víc investovat (a rekonstruovat možná bude úplně stejně), nebude-li čistě náhodou ve stejném městě jen v jiném domě, "babičkovský" servis nemá šanci využít, jeho budoucí pomoc rodičům nebude každodenní, ale nárazová, a musí se začít smiřovat s tím, že "rodný dům" je v podstatě místo, kde už není a nemůže být doma, protože musí sourozenci umožnit, aby tam byl doma on. Výhody i nevýhody jsou na obou stranách a každý si může vybrat, co považuje za rozumnější. Myslím, že spory nastávají nejvíce tam, kde by si více sourozenců raději vybralo variantu "bydlím s rodiči a postarám se o ně", ale jen jeden to může uskutečnit.