Přidat odpověď

Ahoj, nemám čas, tak jen rychle stručně. Máme tké krásný byt, mezonet, Praha....5. patro bez výtahu. Tahám nahoru stále ještě nechodícího 12ti kilového 15ti měsíčního kluka, svojí kabelu a nákup, chodím to tak dvakrát denně. Není to úplná brnkačka, ale ani horor, je to víceméně o zvyku a také o kondičce, kterou si tím vypěstuje. V celém baráku máme jen dvě malé děti, samozřejmě jen já a moje sousedka na patře, která má roční dítě a je jí 40 let a shodneme se na tom, že dokud jsme mladí, tak schody nejsou problém ani s dítětem, navíc je to dočasná záležitost. Na stará kolena plánujeme bezbariérový domeček, ale dokud jsme mladí, tak bych byt kvůli schodům neměnila, dá se to. S malým neběhám, chodím po schodech pomalu....a ani si nestěžuju, je to vážně o zvyku...
Te´d jsme byli 14 dnů na dovolené, měli jsme s sebou tisíc krámů a manžel musel ty schiody vyjít asi desetkrát s těžkýma věcma, vždycky funí, má trošku nadváhu, ale nijak výrazně si nestěžuje a byt by kvůli tomu neměnil. Pod náma bydlí starší lidé, důchodci, o holích...a také to vyšlápnou a ještě si to pochvalujou, že se udržují v kondici, říkáme si každý pohyb dobrý...