Přidat odpověď

Ani nevíš, jak se mi ulevilo. Já myslela, že je tohle jenom u nás. Neustále musím děti pobízet k "činu". Tedy hlavně dceru. Po dobrém, i po zlém. Často už ječím a připadám si jako hysterka. Ale od září chodí dcera do školy a tak je prostě potřeba, aby jsme přišli včas a ona nezrychlí a nezrychlí. Kdyby si pospíšila, tak bychom mohli klidně vstávat o 45 minut později (když máme zrovna k dispozici auto). Učitelka ve školce mi řekla, že má přesně takového syna (dnes už dospělého) a ať se nerozčiluju, že se to prostě nezmění. Ona prý byla taky pořád kvůli tomu na nervy a nepomohla si.