Přidat odpověď

No zlé pohledy a chytré poznámky cizích lidí typu "ten by zasloužil na pr..l, a já bych mu dala.." jsem přestala pro jistotu vnímat brzo. Jinak bych se musela zbláznit. Ani jeden nákup totiž neproběhl "normálně". Běžné bylo ječící dítě, nebo dítě vydávájící "podivné" zvuky, klátící se ve vozíku nebo okusující rukojeť nebo řetízek od vozíku. Jen já chápala, že je to proto, že se nudí a nákup ho nebaví nebo byl nákup nutný mimo "běžný" režim. A že jakmile vyjdeme z krámu, bude zase "normální". A akce s mými rodiči, hlavně maminkou, jsem vzdala úplně. Jsou jen v naprosté nutnosti. Nevysvětlím jim totiž, že když Luky uprostřed rozdávání dárků a gratulací (například) prostě odejde do svého pokoje a zavře se tam, není to proto, že je nemá rád, nebo na ně kašle, ale prostě proto, že "právě teď" potřebuje být sám nebo "nutně" dostavět s lega auto.