Přidat odpověď

já myslím že tímhle je to tak nějak rozseknuté - do konce října máš ještě měsíc - a buď nastane zlom, začne se mu tam víc líbit/míň nelíbit a půjde to, nebo ne a necháš si ho doma.... Synkovi bych to podala jako že ho do školky budeš vodit ještě měsíc, aby se tam víc poznal s učitelkami a "kamarády".

Osobně - prožila jsem si něco podobného předloni s dcerou, syn byl tříměsíční. Ona se tedy nepočůrávala (to bych taky viděla jako hodně důkaz pro stres), nicméně vřískala hodně, visela na klice a do školky nechtěla ani večer ani ráno.... užuž jsem byla nalomemná že si ji doma nechám, spíš mě přesvědčovala sama učitelka ve školce že dcera je šikovná, že to "dá". Na konci října to začalo jít no a pak nemoci, nemoci, pár dní docházky a nemoci... :-( a tudíž se do školky dostala pořádně až v březnu a to už bylo o něčem jiném - hodně chodili ven, dělali zajímavější věci.... a přestala to nějak zásadně odmítat a dramatizovat. Další věc je ovšem ta, že - ačkoli je to částečně dáno povahou - je výrazně méně důvěřivá a kolektivní než ostatní děti jejího věku. Dnes ovšem nedokážu říct, zda by jí pobyt doma v tomhle nějak pomohl resp. zda by to bylo méně výrazné kdyby chodila až od 4 let....

V globále - ze školky bych ho neodhlašovala, zkusila bych mu to docházku nějak nakombinovat aby tam nemusel vždy za každých okolností, (samo bych tedy pátrala po příčině počůrávání - bitva o "svoje místo na slunci" mezi ostatními dětmi nemusí být vždy jen obrazná a pro mnohé děti je dost náročná), a hlavně bych si na podzim/zimu neplánovala žádné neodkladné závazky. Ty nemoce přijdou, a když jsi doma s mladším, budete je mít ve dvojnásobném vydání..... Na jaře bude líp.