Přidat odpověď

Kreditko, toho bych se nebála. Víš my introverti když se straníme, tak se straníme rádi . Takže ve škole jsem nikdy neměla potíže se šikanou, měla jsem tak 2-3 kamarádky a s těma OK. Pro ostatní jsem se snažila být neviditelná, navíc klasika šprt . Ale já se cítila dobře, to je právě špatně k pochopení - introvertnímu dítěti je fakt šumák, že je "aut", že nehoní trendy, neáchá nad Bravíčkem. Prostě to je vlastní volba, ne odsouzení . Máma taky prožívala, že nechodím na disko a tak...ale já se nikdy necítila odstrčeně, pro mě by to fakt bylo jak sedět u zubaře. Naopak mít své zájmy, z 99% jiné než ostatní - to znamenalo nemuset se přetvařovat a být svá . A nikdo mě nezlomil . Má to výhody, sociální izolace na RD mi vůbec neva, naopka.