Přidat odpověď

Dělám si máslo ze sladké. Z klasické kysané z obchodu to nejde, protože ta má mnohem méně tuku (něco kolem 12%). Jde to pouze ze zkyslé, přitom však dostatečně tučné (alespoň 30%) smetany. A tu jsem tedy prodávat nikdy neviděla. Ten tuk je zcela zásadní - páč to je to máslo, že. A když je to moc řidina, tak ani v máselnici se máslo nenadělá, natož ručně. Prostě fakt to nejde.

Babička dělá jak ze sladké, tak ze zkyslé, tak i ze smíchané - jak jí to vyjde a jak kráva nadojí a jak dlouho se musí smetana schovat, aby stálo zato pustit máselnici:)

Já si dělám máslo z kupované šlehačky - vhodné je najít nestabilizovanou, jde to snáz. Ale i z stabilizované se dá, jen to trvá déle, než se konečně začne přešlehávat.
Normálně se šlehačka šlehá a šlehá a šlehá, až se přešlehá - musí se začít oddělovat voda (ta stabilizace slouží právě proti přešlehání, kdysi postrachu šlehajících hospodyněk zasněněn hledících z okna:). Pak je dobré si mísu něčím trochu zakrýt (já mám k robotové míse přímo průhledný dekl), bude to cákat. No a šlehá se dál, až vznikne máslový cucek plovoucí v syrovátce. Ten se pak vyndá a pod studenou vodou (nejlíp na cedníku) proplachuje tak dlouho (mačká se v té tekoucí vodě), až přestane téct syrovátka.

Syrovátka v másle nesmí zůstat, strašně rychle by žluklo. I takhle žluká domácí máslo rychleji, protože dokonale se z něj ta syrovátka prostě nevymne.
Syrovátka zbylá v míse se zužitkuje pitím, či zaděláním chleba či jakkoli jinak.

dělám máslo z 0,5 litru šlehačky, vznikne 250g másla a 250 ml syrovátky (mínus těch pár kapek, co se vymyjí)

Ale je hrozně dobré, i z té kupované smetany. Chutná mi dokonce víc než z domácí smetany, ale to je asi spíš averze k babiččině hygieně ve špajzu :)