Přidat odpověď

Já se praxí naučila jednat s lidmi s respektem k nim samým a oni jsou pak vstřícnější. Bohužel, nefunguje to vždy.
Tudíž zde bych asi volila tuto taktiku - zašla za učitelkou a nejprve jí řekla, že chápu, že to dnes není jednoduché, děti jsou divoké, roztěkané, že má velkou zodpovědnost, že se mi líbí, jak s dětmi dělá to a to. Ale - pak bych jí řekla, že si možná už všimla, jaký syn je /řekla bych jí jeho problémy/ a že bych ji chtěla požádat, aby se tomuto jednání /zas bych jí řekla, co mi vadí/ napříště vyvarovala, že zkusíte najít jiné vhodnější řešení, které by třeba mohla aplikovat obecně i na ostatní děti.
Jakmile vidím, že učitelka začíná startovat, uchlácholím ji nějakou pochvalou a pak se vrátím zpět ke svému. Většinou se domluvit dá, když učitelka vidí, že i rodič má zájem s tím něco dělat. Ale málo platný, i učitelka ví, že některý dítě nezlomí násilím. Každý se učí. Chce to dát učitelce najevo, že sice ten určitý trest se Ti nelíbí, ale že chceš hledat nápravu, ale to bohužel potřebuje víc času, nepůjde to ze dne na den.