Přidat odpověď

Marťo - tak jsem o tom přemýšlela víc. Každopádně - doma vyloučení ze hry nepadá v úvahu. Pryč z pokoje je posílám v případě, že to přehánějí se řvaním a pošťuchováním /ovšem nesmějí se rvát spolu, to je musím mít pak na očích/ - tudíž je nevylučuju z žádné hry a dění, jen potřebuju, aby se vyřvali jinde. Nevím, dřív si spíš v době, kdy vstali po zadku, měli tendenci si vztekem něco vynucovat. Pokud byli zoufalí, potřebovali pochovat, pokud zuřili, bylo nutný je poslat do pokoje /jak jsem psala, ne na určité místo, ale kamkoli jinam, a nebylo to míněno jako trest, nýbrž jako čas na oddych - jejich i můj/. Ovšem taky jsem psala, že mohli říct - ne, chci být tady u tebe - což tedy mohli.
Za dobu, co byli buď jinde mimo pokoj nebo tam zůstali, ale potichu, jim neuteklo nic a nebyli vyloučeni z ničeho.
Tudíž - není a nemůže to být stejné doma jako ve školce. Málo platný