Přidat odpověď

Tak jsem si chtěla promluvit s učitelkou, ale dnes odpoledne tam byla jen ta druhá.
Jen jsem se zeptala, jestli někdy dávají děti stát na hanbu. Tahle paní učitelka řekla, že ona nikdy v životě dítě stát na hanbu nedala, protože se jí to příčí. Zdá se jí to jako ponížení. Prý to ani nikdy nepotřebovala. Peroucí se kluky oddělí, pošle kreslit nebo hrát si s něčím jiným... A taky si živě pamatuje sama ze školky, jak musela být na hanbě a dodnes to cítí, jak si tenkrát připadala ukřivděná.

Ovšem přiznala, že si všimla, že její nová kolegyně tohle bohužel občas dělá. Děti musí stát v rohu čelem do zdi. Prý takhle kolikrát vidí stát i vyloženě hodné citlivé holčičky....

Problém tedy asi bude v tom, že dětem tahle nová paní učitelka přinesla nové zvyky (stání na hanbě). Asi kdyby odevždycky byly postavované na hanbu, tak by se tak nebouřily.

Všem, kterým se zdá, že to moc řeším přitakávám. S druhým dítětem jsem byla donucena vše řešit mnohem víc, než jsem byla zvyklá.