Přidat odpověď

Libik, obě své děti učím, že pokud je někdo fyzicky napadne, mají mu to co největší silou vrátit a jakmile začne útočník ustupovat, tak mají rychle utéct do bezpečí (ve školce nebo škole co nejblíž k učitelce). A pokud by je napadl někdo výrazně starší/silnější nebo dokonce dospělák, že smí použít ke své obraně COKOLIV je v té chvíli napadne a rodiče se rozhodně nebudou zlobit.
A proč to tak učím? Protože mám v rodině smutnou zkušenost s "legrací", kdy jeden z mých synovců skončil v nemocnici a ještě dnes (po 12ti letech!) má jak fyzické, tak psychické následky a stále se ještě léčí. A došlo k tomu ve škole o přestávce a šlo "jenom o legraci" v pojetí deváťáků. Maminka ho učila, že je lepší ustoupit a násilí neoplácet násilím. Takže se nedokázal bránit a než se doječel učitelky, bylo pozdě, už měl těžké zranění.

Jinak mé děti nejsou rváči, sami nikoho nenapadnou a oba si násilí oškliví. Ale nenechají si ubližovat a když dceru zkusil zbušit o tři roky starší kluk v baletu, tak ho tak práskla, že kolem ní do teď chodí s odstupem a úctou. A holka má pokoj, spoustu jejích kamarádek dotyčný tuhle bouchne, támhle nastaví nohu...