Přidat odpověď

Valkýro, měla jsem to doma podobné, tedy jen od táty, ale mamka se mě nezastávala, ani jsem nechtěla, protože by to bylo ještě horší. Měla jsem z táty děsnou hrůzu, až do dospělosti, řezal nás koženým řemenem, hlava nehlava, když jsem byla větší, mě bít přestal,ale strašně mi pak nadával, do debilů, hovad, že jsem k ničemu..... taky jsem si říkala, že radši pár facek než tohle....bráchu shodil na zem, kopal do něj, nebo ho honil po bytě a řezal řemenem po zádech....většinou kvůli známkám....

já se bála přinést domů dvojku....bála jsem se ho zeptat, jestli můžu jít ven s kamarádkama....bála jsem se ho strašně moc....teď ho vidím jednou, dvakrát do měsíce a dobrý, co jsem se vdala, už si říkám, že na mě nemůže.....

jednou....mamka byla zdravotně u moře, byli jsme s ním sami doma, udělal snídani - chleba s máslem a medem - já nejím med, brácha máslo....báli jsme se ho, takže když šel na záchod, potichu jsme vyběhli z bytu a hodili chleby do popelnice, zahrabali popelem, aby to neviděl....radši jsme byli o hladu, on by se zase vztekal, že to nechceme jíst.....