Přidat odpověď

Jo, bála a jo, udělala. Jako malá jsem ráda prolézala všechny možné skříně a šuplíky, kam jsem jinak nesměla. V jednom v ložnici měla máti šperky, já jsem si je prohlížela a jedna zlatá náušnice mi upadla a zapadla někam pod válendu. Nemohla jsem ji najít, dostala jsem strach (otec mě řezal jak žito) a tu druhou jsem hodila oknem na dvorek. Měla jsem pak štěstí, že na to matka přišla, když jsem byla zrovna nemocná, jinak by mě asi přerazili. Tu náušnici zpod postele pak dostali, ale tu vyhozenou už jsme nikdy nenašli.