Přidat odpověď

No nedivím se, že nechcete kopírovat své rodiče .

To já naopak celkem chci....moc ráda bych dosáhla toho, aby děti pochopily, že se o ně bojím a proto nechci, aby přišly domů pozdě nebo nedaly vědět že se zdrží....tehdy jsme neměli telefon, natož mobily, o to to bylo těžší, ale možná proto byl člověk v tomhle zodpovědnější...Vlastně mám pocit, že to byl přesně ten důvod, proč jsem se bála přijít pozdě domů...že by naši měli strach.....

Byli na mě přísní, ještě v sedmnácti jsem musela přijít domů do osmi, v deset jen po předchozí domluvě v případě, že jsem šla třeba do kina...
Ale třeba mě pouštěli na celý víkend kamkoliv, jen jsem řekla kam jedu a s kým a dodržela hodinu návratu...

V osmnácti, ze dne na den, najednou přestala platit veškerá omezení, zůstalo jen pravidlo, že budou vědět, kde jsem a s kým, případně, kdy přijedu nebo nepřijedu (z VŠ)....