Přidat odpověď

Dobrý, rovnocenný a kamarádský. Moje máma mě respektuje, i když často nesouhlasí a má tendenci mě vychovávat. V pubertě to byl můj antivzor (v chování a i ve vzhledu) a nenáviděla jsem ji, dětství si zase až tak moc nepamatuju. Jsem jiná než ona, žiju jinak, jinak vychovávám své děti. Jedinou věc nechápu dodnes. Ona mě pořád vůbec nezná. Nikdy se neptala na ty důležitý věci. A upřímně mě obdivuje za to, jakou mám ve svý holky důvěru (řekla to mimoděk a spíš kriticky a až pak to zopakovala tak nějak jinak a mě to s ní v podstatě i smířilo. Mě na ní vždycky hrozně vadilo, že mě dokázala kdykoliv rozhodit,znejistět,rozložit na bezvýznamný miničástice).