Přidat odpověď

Markéto, bankovní služby ti banka poskytuje čistě na smluvním základě v soukromoprávním vztahu. Ty si vybereš banku, přistoupíš na její pravidla, a ona ti poskytuje služby. Nebo taky neposkytuje, pokud tě vyhodnotí jako neperspektivního klienta, tak s tebou žádnou smlouvu neuzavře.

Zdravotní péče, (kromě té přímo hrazené) podléhá větší státní regulaci - je v ní daleko větší veřejnoprávní prvek. Ta péče se totiž hradí z prostředků veřejného zdravotního pojištění (až na výjimky), takže její poskytovatel je v jiném postavení vůči pacientům, než jsou vůči sobě smluvní strany nějaké soukromoprávní smlouvy (třeba ty a ta banka).

Zjednodušeně: Zákonem je dáno, že kdo je účasten na zdravotním pojištění, má právo na hrazenou zdravotní péči, mimo jiné na výběr poskytovatele. Naproti tomu poskytovatel si v zásadě vybírat nemůže, jestli pacienta ošetří. Jelikož má smlouvu nikoli s tebou, ale s tvojí zdravotní pojišťovnou, tak mu ta povinnost tě ošetřit vyplývá ze smlouvy s tvou zdravotní pojišťovnou. Nemůže to podmiňovat žádnými dalšími požadavky typu "takové a takové lejstro" nebo "modré oči". Může vyžadovat jen to, co mu umožňuje zákon. Zdravotní pojišťovna, kterou ty sis vybrala a posíláš jí svoje peníze, má zase povinnost ti zajistit dostupného poskytovatele, který tě za peníze od pojišťovny ošetří (a nebude si svévolně stanovovat svoje další podmínky).

Tam, kde si cvakáš celou službu ze svýho a je to výhradně dvoustranný vztah (plně hrazené výkony plastické chirurgie třeba), tam si může poskytovatel péče stanovit podmínky, jaký ho napadnou. Když nebudeš chtít vyhovět těm podmínkám, tak k němu prostě nepůjdeš.