Přidat odpověď

No ale o tom to je. Protože ty vztahy se takovou událostí velmi výrazně naruší - po několika letech si to nejen umíš představit, že se na někoho vykašleš, ale udělat to musíš. Je to to samé, jako podporovat někoho závislého, byť třeba vlastní dítě(což zní nepředstavitelně). Ale ten dotyčný si musí uvědomit, že je to i na něm. V takové fázi jsou už vztahy tak zničené lhaním, neochotou naslouchat, hádkami a spory, že už to není to samé, jako nechat hladovět milující maminku, která ke mně byla celý život milá a vstřícná, a které pomoc výrazně pomůže vrátit se tam, kde byla předtím. Mnoho lidí ty příbuzné v této fázi skutečně nenávidí, protože jejich životy jsou značnou měrou ovlivněny tím, že neustále musí řešit problémy, které si nezpůsobili vlastní vinou.
Znám to moc dobře, nakonec mi psycholog musel říct, abych žila vlstní život, nebo mě to zničí. Brácha to vzdal dávno přede mnou a je v klidu. A co je důležité - když jsem polevila a přestala dotovat, nestalo se vůbec nic. Nikdo nepadnul.