Přidat odpověď

Hele, ten můj kupoval nábytek zásadně bez konzultace a pak se tvářil, že on nic - přijela jsem domů a tam něco nového (dovezl to, když jsem tam nebyla) - rozesílala jsem maily po celé rodině - ještě jednou, ještě jeden kus nábytku bez mého vědomí a odcházím.. mizím. Co se nestalo - přijedu, doma nová tmavomodrá sedačka.. nešlo se hnout, zuřila jsem. Prý je do patra - ale po točitém schodišti ji nemohl dostat nahoru. Sešla se parta chlapů a asi na 10 způsobů a natočení se ji celý den snažili po tom schodišti dostat nahoru. Neprošla.
Choť se nevzdal - vymyslel to. Doběhl si pro nářadí, sedačku přeměřil, odčalounil a rozřezal. Pak doběhl k sousedům, kde mají lesní autojeřáb na stromy z lesa a soused dorazil s monstrem. Přeměřil okno, jeřáb naložil kusy sedačky a tím oknem to v patře dostali dovnitř. Uvnitř pak ten člověk onen kus nábytku slepil, sklížil, stlouk dohromady a znovu očalounil. Zvedl nos nahoru a chodil po domě, jaký je king. Já se jen dívala a přemýšlela, jestli na psychiatrii mají přijmout jeho nebo mě.. takto jsem trávila víkendy.

Tak jak, může být hůř??
Dnes ten zážitek vyprávím psychologům a psychiatrům - ne, abych vysvětlila činosrodost a pracovitost onoho člověka, ale abych dala nahlédnout pod pokličku lidské povahy a co všechno je možné a prý "normální"...

Kdo by chtěl kontakt - soukromě na mailu předám :) :)