Přidat odpověď

Louskáčku, NIKDY bych si už nepořídila psa do bytu. Ani malého. A jsem se psy žila od narození.
Bydlíme v 5 patře bez výtahu, máme dvě malé děti, mažel většinou pracuje na 12-16 hodinové směny. Když se to blbě sejde, musíš nechat doma spící děti (a děsit se, aby se nevzbudily, nebo něco horšího) a valit se psem. NIKDY psa neumyješ tak, aby byl čistý, když jsou venku plískanice, (labradora prostě nedáš do vany a neosprchuješ, nevytřeš do sucha) s tím souvisí to, že když s epes otřepe, máš nahozené stěny (skříně, dvěře, děti, sebe...) do výšky cca 150 cm. Luxuješ KAŽDÝ den a stejně máš pořád všude chlupy, nosíš je do postele, máš je v jídle... Když pes pije (ten náš) tak mu v tlamě zůstane nejméně 2 dcl vody, která mu odkapává od tlamy a prostě ji roznese po celým bytě.

Milovala jsem ho, ale STRAŠLIVĚ jsem si oddechla, když jsme ho museli dát k tátovi na barák (začal mít problémy s kloubama a prostě 4x denně by 5 pater nedal, nosit neexistovalo - má 45 kilo). Aby mne někdo neosočil, že jsem "na pořádek" - máme doma 3 potkany, klec 85x80x160 cm, takže práce taky hodně, ale nesrovnatelné.

Za mě - psa do bytu už nikdy prostě.