Přidat odpověď

Tenhle dotaz asi směřuju spíše k učitelkám v MŠ, ale když odpoví i jiní, budu ráda.
V naší oblasti je to s pracovními místy špatné a maminka 2 malých dětí to má v podstatě úplně zabité.
V MŠ o pár vesnic vedle potřebují od září 4 nové učitelky. Je to příležitost, která se už jen tak opakovat nebude. ALE... mám vystudovanou SPGŠ, je to už 8 let a tu práci jsem nikdy nedělala, praxi mám tedy pouze ze školy.
Všichni okolo mě přesvědčují, že tuhle šanci nemám promarnit. Jenže já mám pocit, že to nezvládnu. Nejvíce se bojím toho, že pak už nebudu mít po práci nervy na naše poměrně dost aktivní a zlobivé děti (4 a 2 roky), představa té denodenní přípravy programu mě taky dost děsí, už teď mám dojem, že nemám vůbec žádné nápady na aktivity pro naše děti a chuť s nima cokoliv dělat. Když jsem byla ještě na škole, tak nápadů byla spousta, praxe mě fakt bavily! Teď, jakoby to všechno za ty roky v jiné práci a hlavně na mateřský zmizelo. Chybí mi elán a nadšení, přijde mi, že bych všechno dělala jenom z "musu" (a to u dětí vážně nejde).

Asi si rovnou řeknete, "to je jasné, do školky nepatří..". Taky si to myslím, ačkoliv jsem jediná, kdo si to myslí.

No, a proč to všechno píšu... měla jste to některá také tak před nástupem do MŠ a pokud ano, srovnalo se to, objevila se "nová chuť do života", nebo jste po pár měsících odešly?