Přidat odpověď

Život je nebezpečnej. Zabít se můžeš celkem kdekoli, já to mám dost čerstvý. V sobotu jsme se málem zabili na dálnici, u Novýho Knína, vyjelo přede mě zničehonic auto od pumpy. Mně bylo jasný, že to ze stodvaceti nedobrzdím, takže jsem strhla volant do levýho pruhu a přitom blbec začala brzdit. Dostala jsem ve stovce smyk, neovladatelný auto letělo snad padesát metrů, předvedlo ukázkový hodiny a zastavilo. Klika byla, že byla sobota dopoledne, dálnice poloprázdná a mně se v tom fofru podařilo minout všechna svodidla, takže na autě ani na nás ani škrábnutí, akorát šok děsnej. V životě se mi nestalo, že bych "ztratila kontrolu nad vozidlem", až teď. K Vánocům chci školu smyku. A dítě bylo v autě s námi.
Chci tím říct, že nehody se stávají. A tahle diskuse mi připomíná to, jak všichni kritizovali ty holky, co je unesli v Pákistánu. Byla jsem ráda, že to nakonec do jedněch novin napsal Ivan Brezina - udělaly všechna bezpečnostní opatření, měly prostě smůlu. Jakou může mít člověk i v Chorvatsku nebo v Egyptě.
Takže dítě bych autobusem pustila. Můžu se bát, že se vybourá autobus, že spadne letadlo, ale do Rakouska jezdím na lyže běžně, takže je mi jasný, že i megaopatrnej řidič v osobáku může mít prostě smůlu a je z něj statistika.