Přidat odpověď

Žluťásku,
tak nějak, jak to píšeš...u malých dětí obzvlášť není moc důvod jít třeba za hranice Evropy, na druhou stranu i ty české dějiny jsou vlastně současně dost evropské, Vídeň byla i pro nás dlouho centrem kdečeho....
Takže mně se třeba líbí, že na prvním stupni se jde skutečně od místa, kde dítě bydlí, postupně do šířky...jen tedy už ve čtvrté třídě, ač je to jeden předmět, se ta historie a geografie začne oddělovat, učí se současná geografie, ale historie od pravěku do středověku, neprovázaně....to už mi přijde nanic...
No a v páté třídě, kde je rozšíření učiva o ČR, pak Evropa a dějiny od středověku do současnosti, tak nevím proč, ale u nás začínají Evropou, tedy absolutně bez návaznosti na cokoliv z předchozích ročníků .
No a v šestce se učí "sféry", vůbec ne geografie,a v dějepise pravěk a starověk, tedy opět něco, co nesouvisí s ničím před tím....a pak v zeměpisu současná Afrika a český, maximálně evropský středověk a mořeplavba....pak v zeměpisu Asie a Amerika, v dějepise Evropa...a když se konečně zeměpis přesune zpět do Evropy, tak se učí světové války .
A vlastně neznám nikoho, kdo by učil zeměpis a zároveň dějepis, ani nevím, jestli je taková aprobace, přitom mně to přijde, že zrovna tyhle dvě věci oddělovat je jen na škodu .
A pro mě ideál to propojit ještě s přírodopisem, i když třeba jen okrajově...protože v něm se přeci jen nejvíc učí o našich druzích...ale zase, učit o horách, pouštích a řekách a nemluvit o erozi a horninách a půdě a společenstvech a ekosystémech....
Mně by se asi nejvíc líbilo, kdyby tyhle tři "-pisy" učil jeden člověk...míň detailů, víc souvislostí....