Přidat odpověď

Za prvé by se mělo upustit od učení dat, ponechat jen některá se zvláštním významem (tj. neučit třeba nazpaměť dobu vlády českých králů od posledních Přemyslovců až po Bílou Horu). Žáci by ale měli umět přiřadit události i osobnosti ke konkrétnímu období, a měli by mít minimálně povědomí o klíčových datech, která určitá období vymezují. Ale hlavně - měli by umět události a osobnosti zařadit k, za nebo před jiné události a osobnosti.

Klidně se dá spousta faktografie vyhodit, třeba spousta panovníků se dá vynechat(platí i o jiných předmětech, v přírodopise se taky nemusí učit just o kompletní živočisné a rostlinné systematice).

Při zkoušení je potřeba klást důraz ne na jednoduchou faktografii (jména, data) - samozřejmě, žáci nesmějí tápat, musejí vědět, o koho jde apod., ale zkoušet by se mělo hlavně porozumění dějinám - víc co se událo, jak a proč, než kdo, kde a kdy.

Za druhé - ubrat důraz na politické dějiny, což omezuje pohled na dějiny, zajímavost dějin i přínos, který poznávání dějin pro nás má. Důraz na politické dějiny svádí k učení faktografie typu dat vládnutí. Víc učit o hospodářských a společenských dějinách. Hospodářství bylo často hybatelem politiky, politika ovlivňovala hospodářství, obojí se nějak promítalo do života lidí. Společenské dějiny jsou pro většinu myslím zajímavé samy o sobě (životní styly, ale i představení života jiných než politických osobností).

Zajímavé historky jsou prima, ale samy o sobě to nespasí. Mohou výborně posloužit jako prostředek pro získání pozornosti (svého času - nebyla to výuka dějepisu, ale přednášky o Balkáně, včetně historie - stačilo v přednášce o Bosně říct, že bývalo běžné, že tam matky kojily syny do 15 let a zaznamenaná rekord je 18 let, a studenti špicovali uši). Ale podávat dějiny jako sled historek - to ne.

Za třetí, rozšířil bych výklad víc globálně, měly by být tři úrovně - česká (proč jsme dnes tam, kde jsme), evropská (protože jsme v EU a to je součástí toho, kde jsme a co to znamená) a celosvětovou. Případně lze vsunout ještě rovinu středoevropskou, byla by prospěšná kvůli lepšímu uvědomění si místa v Evropě i EU. Ale výchozí rovina by měla být celosvětová, konečná národní, a ne naopak. Proč? Protože české dějiny nebyly nijak autonomní, byly vždy součástí širších dějin, a ty evropské taky. Lepší je v žácích podpořit vědomí toho, že jsme součástí dějin, než v nich (třeba nechtěně) rozvíjet pocit, že jsme pupek světa. Chce to vždy brát vědomě ohled na to, jaký byl skutečný význam těch kterých událostí. Třeba o archaickém Řecku i Římu stačí podle mne stručně, a podrobněji až od chvíle, kdy začaly hrát významnější roli.

Za čtvrté, posílil bych důraz na práci ve dvojicích nebo ve skupinách a vůbec na diskuse o dějinách.