Přidat odpověď

Šuplíku,

já teď budu po deseti hodinách výuky vypadat, jako že jsem sežrala všechnu moudrost světa , ale to fakt dělá nadšení z toho člověka a z toho, co nám předvedl...
Dávalo to smysl i mně...

V zásadě tam jde o to, že dítěti od začátku rozšiřuješ obzor, klasika...takže začíná na poznávání dvou tónů, jako vyšší - nižší a krátký, dlouhý...plus se to učí zazpívat a ukázat a nějak znázornit....že se něčemu říká čtvrťová, půlová a celá nota je nepodstatné....

Až rozliší toto, přidáš další věc, ale třeba u těch délek si dlouho vystačíš jen s těmi dvěmi, plus tečka a pomlka...takty se vytleskávají, na cvičení se použijí takové otočné krabičky, kde jsou takty rozkreslené v různých kombinacích, tím otáčíš, náhodně to tvoří kombinace a děti tleskají...

Pak se učí stupnicová řada (bez písmenek, jen vnímání nahoru a dolů), zase přes názor, do toho na xylofonech mlátíš do plíšků, kam tě napadne, jen udržuješ určitý rytmus (a některé plíšky jsou schválně vyndané, tím se zajistí, že to vždy ladí)...

Neumím to popsat, vyjádřit...ale po těch deseti hodinách jsem i já byla schopná zazpívat podle not melodii, kterou jsem před tím nikdy neslyšela....

No a ten poslech se odvíjí od znalosti těch kombinací a taktů a not....dítě poslouchá úplně jinak, když dokáže v melodii najít něco, co umí zapsat, vyťukat, vyzpívat....a jak roste, zvyšuje se náročnost, takže skutečně na konci prvního stupně může poslouchat vážnou hudbu a říct o tom i něco jiného, než "nuda" nebo "líbí" .

Ne každý se naučí všechno, ale ten výkon se prostě zlepšuje i u takových hudebních analfabetů, jako jsem já .