Přidat odpověď

Družinářka u nás nemá na starost 30 dětí, ale mnohem méně. Ani vysoký počet dětí ovšem nemění nic na tom, že celý boží den ( u nás ve škole )nemá celkem nic na starost, krom toho, že odvede ze školy děti do jídelny, tam je přepošle domů a necelé dvě hodiny zbytek hlídá. Ráno družinu nemáme a děti chodí domů ve tři. Škola končí 12.40. Spousta lidí má v práci zodpovědnost, spousta hory zodpovědnosti a když něco pokazí, tak řeknou- omlouvám se, moje chyba- pokusím se, aby se to neopakovalo. Ovšem naše paní družinářka vůbec nehápala proč ji vlastně přicházím obtěžovat

Ono to zní jako nic, že vlastně o nic nejde. Ale dcera chodila celý rok včas. Takže jsem už po deseti minutách vyrazila před dům ji vyhlížet, pak za dalších deset minut jsem se odhodlala jít ke kamarádce a doufala jsem, že se nemineme. Pak se ta kamarádka vyklonila z okna a řekla mi, že v angličtině vůbec nebyla. Už v první moment jsem se lekla, že nebyla ani ve škole a je ztracená celý den, takže jsem jen zapípala, zda byla aspoň ve škole. Pak mi řekla, že jo a že ji naposled viděla na obědě. To se mě začala zmocňovat panika, kterou jsem si zakázala a teprve v ten moment po tom zákazu paniky jsem přestala ťukat 158 a vytočila jsem družinu. Fakt mě to prostě nenapadlo, neměla ten den v družině vůbec být. Opravdu nejde zavléct si dítě do družiny, když nemám. A já jsem jen chtěla dát paní družinářce zpětnou vazbu a ujistit se, že už se to nestane. Ale to je těžký, když ona sama byla přesvědčená, že to je jen problém mojí výchovy a mého dítěte. Malá pak do družiny přestala chodit. Jak mi napsala jedna kamarádka v deníku- to už může klidně běhat odpoledne po lese, když v družině za ni zodpovědnost nemají