Přidat odpověď

No, mimo velkoměsto jsem byla jako dítě od května do září každý rok, na venkově. Já prostě v noci neusnu, ani když je tma, ležím a fabuluju, ale nespím, leda bych byla naprosto vyčerpaná. No, vlastně neusnu ani vyčerpaná, bez prášků. Já ráno nemám ráda ani jako denní dobu, připadá mi depresivní, vůbec nechápu, jak někdo třeba může ráno vstávat a třeba si mýt hlavu, nebo tak. Když jsem byla dítě, prostě jsem se v polospánku oblíkla opřená o kamna (je mi po ránu i hrozná zima) a vypadla jsem. Vstávala jsem v půl osmé, do školy jsem chodila skoro pozdě. Když jsem dělala v knihovně od čtvrt na osm, nikdy jsem nepřišla včas, v půl osmý nejdřív.