Přidat odpověď

Osobně si myslím, že toto řešení je nejméně bolestivé - rsp. být tou učitelkou, tak to asi dám ze svého, protože nejvíc je to "moje vina". Ne nadarmo je i v zákoně hmotná odpovědnost až od 18ti let. Pokud ani 17ti letý brigádník, třeba prodávající zmrzlinu, nemůže za svěřené peníze podle zákona odpovídat, jak za ně může odpovídat 10ti leté dítě, že... Jeho rodiče za to asi mohou nejmíň, těžko můžou ve škole dohlížet na to, že dítěti nikdo z tašky nic nesebee... Často se ve školách ztrácí i soukromé peníze.

Podmínky pro bezpečné uchování peněz ve školách asi vesměs nejsou, i když na druhém stupni už snad mají zamykatelné skříňky, tak pořád se batohy válí vesměs bez dozoru ve třídách atd.

Jestli si koupila nějaký řetízek a jestli to bylo za vlastní nebo za zpronevěřené, to by si měli okoučovat její rodiče, ty asi vědí, jaké má kapesné atd.

Tj. já být třídní učitelkou, v soukromí bych to s holkou probrala,jak a kde se to asi ztratilo, pokud bych nabyla dojmu, že to někdo ukradl, tak bych to řešila stejně jako krádež soukromých peněz. Pokud bych nabyla dojmu, že to spíš ztratila (nebo utratila), řešila bych to v soukromí s jejími rodiči. Pokud by byli ochotní to zaplatit, fajn. POkud ne, zaplatila bych to sama a pravidla pro vybírání peněz bych nastavila jinak.

Funkci pokladníka bych udělala max. takovou, ať ty peníze o přestávce vybírá (třeba o hlavní přestávce) a na konci přestávky vybrané peníze odevzdá učitelce. Tak by peníze u sebe měl max. 10 minut a to už věřím, že je dítě schopné si to ohlídat.