Přidat odpověď

Sloužím pro pobavení všem sousedům a možná i veškeré zvěřině v okolí, ale miluju to.

MMCH, moc ráda čtu podobné Tvoje příspěvky... dost se v nich naleznu a je to vždycky zábava.

Tak před třemi roky jsme "drsně" vyrazili na běžky jen s manželem - "běžkujeme" na velmi specifickém místě, kde je to prostě do "drsného kopce" a klima změněno během pár metrů. Prostě hory.

Takže jsme si vyjeli, či vyrazili, abychom tak 150 metrů pod Chajdou zjistili, že předtím to byl takovej prašánek a pak pod ním souvislá vrstva ledu.
Oba jsme se hecovali, vzájemně vytahovali, že to dáme, po kilometru jsme zjistili, že se radši vrátíme ... a dorváno rukama... druhý den byl problém zamíchat si i cukr v čaji :-D

Pak další rok, už poučení, manžel dal znalecky prst do sněhu, namazal na lepivý sníh, abych 4 x spadla cestou do kopce (jsem měla zespoda na běžkách něco jako chůdy)
a pak to vůbec nejelo... a další kilometr nebo dva mi vysvětloval, jak to příště musíme vzhledem ke klimatickým podmínkám - v půlce přemazat.


Ovšem mezitím jsme museli přejet sjezdovku. To byla moje jízda století, plán byl přes sjezdovku šikmo, pak jsem nějak chytla "stopu" a dosud jsem ráda, že jsem se cestou nezabila, ale myslím, že jsem mnoha sjezdařům vyrobila kus těžkých chvil a těm, co seděli v bufáči - slušnou grotesku.

Takže mé vzpomínky na běžky i aktuální - jsou prostě veselý.