Přidat odpověď

Delete, u malých dětí se mi celkem osvědčily přesuny formou "malých zvířat". Malá zvířata (řekněme) vydávají slabé zvuky. Myšička jen tenounce piští, rybička jen otvírá pusu atd.. Malá zvířata jdou, vydávají usilovně co nejtišší zvuky a neřvou. Děti měly skoro vždycky nějaké vhodné malé zvíře přichystané.
U velkých potom, ale není použitelné univerzálně, že při porušení ticha návrat do třídy a znovu. To je samozřejmě také kolektivní vina a těžká buzerace, na druhou stranu to většinou stačí vydržet jen jednou. Když vědí, že mohou např. odejít o deset minut dřív, pokud nebudou prudit a pokud budou, tak holt ne, většinou se jim to rychle rozleží, popř. je narušitel zpacifikován rovnou spolužáky.
V soft variantě jsem to dělala (častěji než návratný systém, ten jsem dávala jen když zjevně zkoušeli, co vydržím) tak, že pokaždé když spustí, zastavíme, čekáme na ticho, jdeme, zastavíme.... je to pekelné oprůďo, ale mně se to tak naučili i deváťáci.
Pokud je přestávka, tak podle mě nechť si řvou, jak libo, už jen proto, že všichni ostatní okolo taktéž řvou, takže dost dobře nejde neřvaní vyargumentovat.