Přidat odpověď

SUSU, ale člověk se přece pořád učí nový věci, podstatný je, kdy, proč a jak se je učí. Když se učíš něco, co právě potřebuješ - k životu, k práci, pak se to naučíš mnohem snadněji a i si to pravděpodobně zapamatuješ, protože víš, proč to děláš.
Dětem ve školách se většinou informace předkládají ve chvíli, kdy je nezajímají, nechápou, proč by se je měly učit, nechápou souvislosti, ty souvislosti jim nikdo neukazuje, není to motivace dětí, neučí se proto, že chtějí, ale proto, že musí a pak podle toho vypadají i výsledky. Zato ale se snadno naučí pocitům méněcennosti, podřadnosti, protože jim zrovna něco nejde, naučí se poslouchat, ale nemyslet a když nemají vlastní názor, tak se mají vlastně nejlíp.

Nějak došlo k většinovému přesvědčení, že když se do dětí nebudou hustit informace podle osnov, které někdo vymyslel, že by snad mohly být hloupé, negramotné a neschopné přežít v dnešním světě. Ve skutečnosti se ukazuje, že i z dětí, které se učí doma, nebo se učí ve školách, kde nejsou žádné osnovy a řídí si naprosto samy, co se budou učit, vyrostou úspěšní a spokojení dospělí jedinci. To, co potřebují umět, jim ukáže život sám a to se prostě naučí, stejně jako se učí dospělý člověk nové věci, které potřebuje nebo chce umět.

Nakonec povinná školní docházka není žádnou zárukou znalostí a úspěšnosti člověka, stačí se okolo sebe rozhlídnout. Pořád kolem nás žije spousta pologramotných lidí, lidí, kteří neumí přežít v dnešním světě, neumí dodržovat základní pravidla, neumí se orientovat ve společnosti a zákonech, aby nedošli k průšvihu. K čemu jim jsou ty informace, kterými prošli ve škole?

Já jak se v průběhu let s dětmi učím, zjišťuju, jsem ze školních znalostí po škole skoro nic nepotřebovala, nepoužila a tudíž zapomněla. To pro mě znamená, že byly nedůležité. To, co jsem potřebovala, jsem se naučila většinou mimo školu.